Co je JUDO ?...
 
Přispění Juda ke vzdělání
 
- Jigoro Kano 1932, Los Angeles, University of Southern California, u příležitosti konání 11. OH
 
Záměrem této přednášky je vám všeobecně vysvětlit, co je to JUDO. V našich feudálních dobách bylo mnoho vojenských cvičení, jako šerm, lukostřelba, použití kopí, atd. Mezi nimi bylo jedno, zvané ju-jutsu, což bylo obsáhlé cvičení, skládající se převážně z boje beze zbraně; občas se však používala dýka, meč a jiné zbraně.
 
Způsoby útoku byly hlavně porazy, údery, škrcení, držení soupeře na zemi a páčení a kroucení soupeřových rukou a nohou za účelem bolesti či zlomení. Učilo se též použití dýky a meče. Měli jsme mnoho způsobů obrany proti těmto útokům. Takové cvičení ve své primitivní formě existovalo již v našich mytologických dobách. Ale systematické instrukce, jakožto umění, se datují pouze 350 let do minulosti.
 
Když jsem byl mladý, studoval jsem toto umění se třemi významnými mistry své doby. Obrovský zisk, který jsem si ze studia odnesl, byla možnost pokračovat mnohem vážněji po svém, a tak roku 1882 jsem začal vyučovat ve své škole nazvané KODOKAN. KODOKAN znamená „škola pro studium cesty“, slovem „cesta“ se myslí životní cesta, smysl života. Systém, který jsem učil, jsem nazval JUDO místo JU-JUTSU. Nejprve vám osvětlím význam těchto slov. JU znamená „jemný“ nebo „ukázat cestu“. JUTSU znamená „umění“ či „praxi“ a DO „cestu“ nebo „princip“. Takže JU-JUTSU znamená „umění jemnosti“ či „umění ukázání cesty“ v souvislosti se získáním vítězství, zatímco judo znamená „cestu“ či „princip“ sám o sobě.
 
Vedle získání použitelných znalostí musíme také zlepšit naše intelektuální síly, jako paměť, pozornost, pozorování, mínění, přemýšlení, představivost, atd. Avšak toto bychom neměli dělat náhodným způsobem, ale v souladu s psychologickými zákony, takže poměr těchto sil bude navzájem dobře harmonizován. A to jen věrným následováním principu maximální účinnosti - to je JUDO – můžeme dosáhnout účelu rozumného zvýšení našich znalostí a intelektuální síly.
 
Může být tento princip použit v dalších oblastech lidské činnosti? Ano, ten samý princip může být použit ke zlepšení intelektuální a morální síly a tímto způsobem se vzdělávat mentálně a morálně. Stejným způsobem může být použit na stravování, oblékání, domácnost, společenský styk a obchodní metody, takže vlastně studování a trénink v životě. Dal jsem tomuto všezahrnujícímu principu název JUDO. Tak judo v plném smyslu je studium a metody v tréninku ducha, těla, jako i v řízení života a běžných záležitostí.
 
„Můžeme říct, že JUDO je umění, protože je to metoda dosáhnutí sebeuplatnění a sebevyjádření. Můžeme také říci, že JUDO je věda, protože zahrnuje zvládnutí různých přírodních zákonů: přitažlivost, tření, běh času, koloběh, přenos váhy a souhra sil. Ve své nejdůležitější části vytváří druh vyšší logiky rozvinutí skrze praxi a vzestup skutečné osobnosti: uskutečnění duchovna samotného, myšleno spíše ve filosofickém než náboženském slova smyslu.“
 
                                              Jiichi Watanabe a Lindy Avakain
 
 
Judo: Japonské umění sebeobrany
(Jigoro Kano)
 
Účelem mého povídání je představit JUDO jako kulturní, fyzickou, mentální a morální věc. Jelikož je však založeno na umění útoku a obrany, nejprve objasním, jaké je fyzické JUDO.
Ve feudálním období Japonska bylo JUDO (známější obecně jako JU-JUTSU), praktikováno našimi samuraji, společně s dalšími bojovými cvičeními jako šerm, lukostřelba, použití kopí, atd. JUDO bylo umění boje většinou beze zbraní, ale někdy rozličné druhy zbraní používány byly. Útoky byly hlavně hody, údery, kopy, škrcení, držení soupeře na zemi a kroucení či ohýbání soupeřových rukou či nohou, za účelem vytvoření bolesti nebo zlomení. Máme veliké množství způsobů, jak se bránit těmto útokům. Hlavním znakem tohoto umění je využívání principu „neodporování“ a získání výhody ze ztráty soupeřovy rovnováhy; odtud název JU-JUTSU (jemné či měkké umění) nebo JUDO (doktrína jemnosti či měkkosti). Nyní dovolte vysvětlit tyto principy na konkrétních případech.
 
Řekněme, že síla nějakého muže je 10 jednotek, kdežto má síla, menší než jeho, je 7 jednotek. Potom, jestliže on mne tlačí veškerou svojí silou, určitě mne přetlačí vzad nebo porazí, i když já použiji svou sílu na tlak proti němu. Toto se stane při odporování síly síle. Když ale (namísto toho, abych se s ním přetlačoval) mu nebudu odporovat silou, ale stáhnu se zpět ve směru jeho tlaku (při zachování své rovnováhy), on se přirozeně předkloní a svou rovnováhu ztratí. V této nové pozici může být tak slabý (ne zrovna fyzicky slabý, ale slabý ve své nevýhodné pozici), až na zmenšení své síly v tento okamžik, na dejme tomu 3 jednotky namísto 10ti. Mezitím si já (opět při zachování své rovnováhy) ponechám celou svou sílu v pohotovosti.
 
Kdybych měl větší sílu než soupeř, pak bych ho samozřejmě mohl přetlačit, ale i když bych tak chtěl učinit, měl bych mu nejprve neodporovat a tím ušetřit svou energii. Toto je jeden způsob, který ukazuje, jak může být soupeř poražen použitím principu neodporování. Další budou následovat.
 
Představme si, že soupeř se pokouší mne zvednout – proto, aby mne zahodil. Pokud mu budu odporovat, budu hozen na zem, protože má síla odporu není schopná ho přemoci. Když ale, na druhé straně, mu nebudu odporovat, tak zatímco on mne hází, já ho potáhnu, spustím své tělo dobrovolně na zem a strhnu ho velice lehce. Mohl bych násobit tyto příklady, ale pravděpodobně to, co jsem popsal dosud, je dostačující k pochopení, jak může být soupeř poražen principem neodporování.
Ale jsou případy, kdy tento princip nefunguje. Pro příklad: můj soupeř uchopí mé pravé zápěstí a já mu neodporuji, takže nemám žádné prostředky pro to, abych se uvolnil z jeho držení. Nejlepší by bylo pohnout mou rukou, takže celá má síla je použita na protiakci proti jeho sevření, jeho síla je samozřejmě zcela zanedbatelná oproti mé koncentrované síle, a proto to půjde. V takovémto případě používám svou sílu proti jeho navzdory principu neodporování.
Nyní mne soupeř uchopil zezadu. Nemohu se uvolnit, pokud nebudu odporovat a musím ho buď hodit za použití síly svého těla, abych překonal jeho úchop nebo sklouznout šikmo, čímž uvolním sebe a jeho sevření najednou. Tyto příklady slouží k tomu, abych vám ukázal, že princip neodporování není použitelný vždy.
 
Existuje tudíž princip, který neselže při žádném použití? Ano, existuje! A to je princip „maximální účinnosti v použití mysli a těla“. Neodporování je pouze jedním případem použití tohoto základnějšího principu. Při pozorném zamyšlení zjistíme, že provádíme zbytečné výdaje energie ve fyzickém zápase, ale i v běžném denním životě. Ukážu vám na několika případech, jak malé vynaložení energie je často postačující ke splnění nějakého úžasného výkonu při fyzickém boji.
 
Vezměme si člověka, který stále stojí nebo pohybuje nohou či nohama. Když se pohne, dává mi příležitost, abych ho hodil jen nepatrným pohybem. Nejprve vám ukáži, jak ho hodit, že vykročí vpřed jednou nohou, řekněme pravou. Nebudu schopen ho hodit, budu-li tlačit na tuto nohu zezadu, kdy tato noha je stále ve vzduchu a tělo má váhu na levé noze. Ale když na ni zatlačím (zezadu v místě Achillovy šlachy) právě v momentě, kdy si tato noha stoupá na zem a v této chvíli, kdy tělo přenáší váhu na přední nohu – pak jen malý impuls bude dostatečný k tomu, abych ho hodil. A kráčí-li dozadu, nepatrný podmet jeho přední nohy ve vhodný okamžik mi umožní ho velmi lehce porazit.
 
Dále, což když stále stojí? V tomto případě může být přirovnán k dřevěné kládě stojící na svém konci. Pokud do mne netlačí celou svou silou, může být lehce stlačen nebo stažen dolů. A když do mne tlačí, bude hozen mnohem snáze pouze zatlačením či zatažením ve směru, do kterého vydává on svou sílu. To ukazuje, jak síla vhodně použitá může kontrolovat sílu několikanásobně větší.
 
Znovu, když člověk stojí v přirozené pozici a já se pokouším zkroutit mu paži. V tomto případě to shledávám velice obtížné, neboť on má mnoho síly na obranu. Ale získám-li výhodu nestřeženého okamžiku nebo jeho pohybu v určitém směru, zatáhnu ho v tomto směru a zruším mu rovnováhu. Potom mu můžu jednoduše zkroutit paži a budu-li mu ji držet a tlačit na loketní kloub, mohu ho zcela zneschopnit; a pak, pokud mi nedá jinou možnost, mohu ho zranit a ten kloub zlomit či vykloubit.
 
Teď ukážu, jak mohu soupeře uškrtit. Zde je také vhodné mu narušit rovnováhu. Je mnoho příležitostí, jak porazit soupeře narušením stability. Jedna je, pokusí-li se mne udeřit. Když napřáhne svou pravou ruku a pokusí se mne udeřit do tváře, potom (poté, co se vyhnu ráně) ho uchopím za rukáv či paži u loketního kloubu levou rukou a potáhnu ho právě ve chvíli, kdy má málo stability. Zvednu svou pravou ruku před jeho krk a zatlačím ho zezadu svou levou rukou v oblasti spodní části páteře, a takto mu zcela zruším stabilitu. Poté mohu zdvihnout levou ruku a škrtit ho.
 
Toto jsou popisy principu „maximální účinnosti v použití těla a ducha“. Na tomto principu je sestavena celá myšlenka umění a vědy JUDO. JUDO je vyučováno dvěma metodami, jedna se nazývá RANDORI, druhá KATA. RANDORI, nebo také „volné cvičení“, je cvičeno s podmínkami opravdového zápasu. Obsahuje hody, škrcení, držení na zemi a kroucení a páčení soupeřových rukou a nohou. Hráči mohou využít jakékoliv triky, co znají za podmínky, že se navzájem nezraní a dodržují základní pravidla etikety JUDO.
 
KATA (což znamená „sestava, forma“) je formální systém naaranžovaných cvičení, obsahujících (kromě dříve zmíněných akcí) údery, kopy a použití zbraní v souladu s pravidlem, že každý účastník ví předem, co se jeho soupeř právě chystá učinit. Použití zbraní, údery a kopy jsou učeny v KATA a ne v RANDORI, protože pokud by tyto techniky byly začleněny do RANDORI, zranění by na sebe nenechala dlouho čekat. Zatímco jsou-li učeny v KATA, nikdo se nezraní, neboť útoky i obrana jsou nacvičené.
 
RANDORI může být cvičeno různými způsoby. Pokud záměrem je pouze trénink útoku a obrany, pak pozornost studentů by měla být směřována hlavně na nejúčinnější způsoby provedení hodů, úderů, kopů, páčení či kroucení, bez zvláštního důrazu na rozvinutí těla nebo mentální či morální kultivovanosti. Ale je-li záměrem fyzická, mentální nebo morální kultivovanost a vyspělost, trénink útoku a obrany může být zaměřen na ty části JUDO, které jsou nezbytné pro tuto vyspělost.
 
Významná hodnota JUDO je v zájmu doprovázejícím jeho praktikování. V JUDO každý pohyb má svůj význam, tak jako RANDORI není jen pouhým opakováním určitého počtu neměnných pohybů, ale nekonečně mnoho kombinací rozmanitých pohybů, dobrovolně vybíraných soupeři, aby našli příležitost. Stejně tak duch, ve kterém se tyto pohyby provádějí, je zcela odlišný od toho, kdy se pohyby dělají v souladu s jistými libovolnými pravidly KATA.
 
Nekonečná rozmanitost pohybů v JUDO je vhodná pro tělesný rozvoj a rozmanitost způsobů vedení tréninku přizpůsobuje JUDO každému, starému i mladému, tlustému i hubenému. Výsledek pravidelného tréninku JUDO není jen rozvoj silného a zdravého těla, ale také vytvoření sebekontroly mysli a těla a připravenosti čelit stavu nouze, ať už ve formě nehody či útoku. Ačkoliv JUDO je cvičení většinou mezi dvěma osobami a v místnosti zvlášť připravené tomuto účelu, tyto podmínky nejsou vždy dodržovány. Může být organizováno skupinou nebo jednotlivou osobou a na hřišti nebo v obyčejné místnosti.
 
Osvětlím, jak můžete být v JUDO trénováni mentálně. Mentální trénink se provádí v KATA stejně jako v RANDORI, ale úspěšněji v tom druhém jmenovaném. Jestliže RANDORI je soupeření mezi dvěma osobami, pak se soupeř bude chápat každé příležitosti k útoku, za využití všech svých znalostí. Student by si proto měl být vědom (pokud je to jen trochu možné) soupeřových předností i slabin, mentálních i tělesných vlastností, zkrátka všeho, co mu pomůže soupeře porazit. Takový trénink, pokud je vhodně veden kompetentním instruktorem, má tendenci činit žáky ve svých činech svědomitými a upřímnými, pozornými a rozvážnými. V té samé chvíli je student trénován v rozhodných a rychlých akcích, protože v RANDORI se stále ostražitým soupeřem musíte najednou vědět, co udělat a zároveň to provádět. RANDORI nejen trénuje vůli žáků, ale dává jim také psychickou vyrovnanost. V RANDORI nikdo vlastně neví, co ten druhý zamýšlí a musí být proto připraven na jakýkoliv náhlý útok. Tato pozice připravenosti na stav nouze trénuje člověka udržet si mysl klidnou a vyrovnanou, neboť je-li mysl nejasná, je člověk lehce poražen, když útok náhle přijde.
 
Každý uzná, že důležitý význam v sebezdokonalování má pozorování úspěchů a chyb druhých – a to nejen v tělocvičně, ale tato schopnost je nezbytná i v běžném životě. Příštím krokem je ukázat význam poražení soupeře. Pro toto je nezbytná moc představivosti, zdůvodnění a názoru a vhodný trénink RANDORI vyžaduje cvičení každé z těchto mocí. A kromě toho, když je studium RANDORI studiem vztahu mezi dvěma soupeřícími skupinami, pak je tomu potřeba věnovat stovky cenných hodin. Jako dárek vám uvedu pár příkladů:
V RANDORI učíme žáky jednat podle základních principů JUDO bez ohledu na to, jak fyzicky podřadný mu jeho soupeř může připadat, a to dokonce i tehdy, kdyby ho mohl přemoci kvůli jeho nicotné síle, protože jestliže žák jedná v souladu s principy, jeho soupeř nebude nikdy přesvědčen o zmaru, bez ohledu na to, jak hrubou silou byl poražen. Je vážně nezbytné upozornit na fakt, že způsob přesvědčování soupeře argumenty není převálcovat ho výhodou získanou ze znalostí bohatství nebo moci, ale přesvědčit ho v souladu se zákony logiky. Lekce tohoto přesvědčování a nikoliv přetlačování jsou účinné, platné i v běžném životě a můžeme se je učit pomocí RANDORI.
Dále učíme žáka, když už přešel k našim způsobům jak porazit soupeře, aby zaměstnával jen tolik své síly, kolik je nezbytně potřebné a obezřetně pracoval s výdejem energie. Není málo případů, kdy lidé selhali jen proto, že prostě zašli příliš daleko.
 
Vezměme si ještě jednu věc: v RANDORI učíme žáka (když stane proti soupeři, jenž je šíleně podrážděný), aby zvítězil ne přímo mocí a silou, ale pohráváním si se svým soupeřem do té doby, až jeho zlost sama vyprchá. Použitelnost tohoto přístupu v každodenním chování s ostatními je jasná: když ho dobře ovládáme, nic nás nedonutí ztratit rozvahu a dobrou náladu, jsme-li konfrontováni s rozrušenou osobou; vše, co děláme v takovémto případě, je, že čekáme, až jeho zlost sama odejde.
 
Všechny tyto doktríny se učíme při praktikování RANDORI. Jejich použití v běžném životě je velmi zajímavý předmět studia a je neocenitelné v intelektuálním tréninku vaší mysli. Co se týká morální části JUDO (mluvme o řádných pravidlech etikety, odvaze, vytrvalosti, laskavosti a respektu k druhým, nestrannosti a fair-play tak často zdůrazňované v západních atletických trénincích), ta má zvláštní důležitost v Japonsku. JUDO, jak jsem již uváděl (spolu s šermem a dalšími bojovými cvičeními), bylo praktikováno našimi starými samuraji a duch obrovské cti považované za zákon nám byl předáván prostřednictvím učení se tohoto umění.
 
V souvislosti s tímto mi dovolte osvětlit, jak princip „maximální účinnost v použití mysli a těla“ pomáhá v prosazování morálního chování. Člověk je někdy velmi rozrušený a náchylný ke zlosti kvůli triviálním důvodům. Ale když uváží, že být rozrušený vyžaduje zbytečné výdaje energie, nikomu tím neprospěje a často ublíží sobě nebo jiným, tak je jasné, proč se studenti JUDO musí tohoto chování zdržet. Člověk je někdy nešťastný ze zklamání, je pesimistický a nemá žádnou chuť k práci. JUDO doporučuje takovému člověku to přece jen zkusit a zajistit, co nejlepšího by mohl udělat ze stávajících podmínek. Může se zdát paradoxní, že takovýto člověk (dle mého mínění) je ve stejné situaci, jako někdo na vrcholu úspěchu. V obou případech už je jen jedna cesta – může to být jen horší. Tak učení JUDO může člověka vyzdvihnout z hlubin zastrašování do mocné aktivity se zářivou nadějí v budoucnu. Stejně přemýšlejme o osobách, které jsou nespokojené. Nespokojené osoby jsou často rozmrzelé mysli a obviňují ostatní, místo toho, aby se zaměřili na vlastní záležitosti. JUDO učí takovéto lidi pochopit, že toto chování je proti principu „maximální účinnosti v použití ducha a těla“.
 
„Zatímco staré formy JU-JUTSU byly studovány výhradně pro bojové účely, Kanův nový systém je založen na podpoře mentálních, stejně jako fyzických schopnostech. Zatímco staré školy neučili nic jiného než praxi, moderní JUDO dává teoretické vysvětlení doktríny a současně neméně důležitou praxi.“
                                                                                                                     (T. Shidashi, 1892)
 
TOPlist